Aşıklı Höyük: škola pravěkého pastevectví

Description
Aşıklı Höyük: škola pravěkého pastevectví

Please download to get full document.

View again

of 2
All materials on our website are shared by users. If you have any questions about copyright issues, please report us to resolve them. We are always happy to assist you.
Information
Category:

Letters

Publish on:

Views: 67 | Pages: 2

Extension: PDF | Download: 0

Share
Tags
Transcript
   Aşıklı Höyük: škola pravěkého pastevectví Oblast Předního východu, respektive oblast tzv. Úrodného půlměsíce, je spojena s počátky budovánísídlišť trvalého rázu, se vznikem zemědělství i s domestikací hospodářských zvířat. Proces domestikacezemědělských rostlin a hospodářských zvířat, stejně jako i budování trvalých sídlišť, je obecně spojován sobdobím neolitu – počátky neolitu na Předním východě však postrádají další rys, kterým je neolit obecněcharakterizován: keramiku. Z tohoto důvodu označujeme nejstarší fázi neolitu jako tzv.  prekeramický    (či akeramický  )   neolit  .Budování sídlišť trvalejšího rázu známe od desátého tisíciletí př. Kr. – nejstarší „město“ bylo nalezeno v Jerichu  v Palestině, jehož počátky se datují do období okolo r. 9600 př. Kr. Podobné nejstarší sídelníaglomerace známe i z Turecka – mezi nejznámější lokality patří Çatal Höyük  či Hacılar   (počátky osídleníse datují k roku 7500 respektive 7040 př. Kr.). Ještě starší tureckou lokalitou je Göbekli Tepe , pravděpodobně neolitická svatyně datovaná k r.9130 př. Kr. Mezi nejstarší „města“ patří i turecká lokalita Aşıklı Höyük , jejíž výzkum přinesl v nedávné době zajímavé výsledky, co se týčepoznání procesu domestikace hospodářských zvířat.Neolitický tel Aşıklı Höyük  se nachází v historické Kappadokii v úrodné oblasti podél toku řeky Melendiz. Aşıklıhöyücký tel není zajímavý jenfaktem, že představuje  jednu z nejstarších sídelních aglomerací na území dnešního Turecka , ale zejména tím, že na příkladu jednélokality můžeme sledovat postupný přechod od lovecko-sběračského způsobu k pastevectví. Lokalita je zkoumána od r. 1964. Zdejší sídliště,stratigraficky rozdělené do pěti vývojových fází, se skládalo ze čtyř stovek místností postavených ze dřeva a hlíny, v řadě z místností bylyodkryty i pohřby pod podlahami  – podobně nacházíme pohřby v interiérech domů např. i v Çatal Höyüku.Nejstarší doklady osídlení telu, který postupně vyrostl až do výšky 16 m, jsoudatovány k r. 9000 př. Kr., archeologický materiál z nejstarších vrstev telu dokazuje,že se jednalo o lovecké (či lovecko-sběračské) sídliště – byly zde nalezeny kosterní pozůstatky celé řady lovených zvířat . Aşıklıhöyüčtí lovci lovili/chytali nejen drobnázvířata jako zajíce, ryby, želvy, ježky či koroptve, ale i větší zvířata, jako byly divokékozy, divoké ovce, pratur, divocí koně, jeleni a onageři (divocí asijští osli) .Zajímavým jevem je, že už pro tuto fázi osídlení Aşıklı Höyüku máme doloženy i první doklady kultivace hospodářských plodin  – objevují se zde pozůstatkyobilnin, luštěnin a ořechů.Kolem r. 8200 př. Kr. se poměrně zásadně mění masitá strava  v Aşıklı Höyüku – ovce a kozy, které v předchozí sídelní fázi tvořily menšípolovinu jídelníčku, postupně začínají tvořit 85-90% masité stravy. Z obou druhů však začíná převládat ovce – v Aşıklı Höyüku dominujíkosterní pozůstatky ovcí 3 a vícekrát nad kosterními pozůstatky koz. Právě v tomto období můžeme předpokládat počátky domestikace ovcí akoz. Svědčí o ní hned několik zjištění pozorovaných na lokalitě – prvním faktorem jsou doklady ovčích a kozích exkrementů nalezené na okrajisídliště. Analýzou hnoje bylo zjištěno, že nejde o výměšky přenesené z okolních pastvin, ale že pocházejí přímo ze sídliště – ty však nebylypoužity k výrobě nepálených cihel či paliva.Druhým faktorem svědčícím pro domestikaci je detailní analýza kosterních pozůstatků konzumovanýchzvířat. Podle kosterních pozůstatků lze dobře určit snahu aşıklıhöyückých pastýřů o selektivní nakládání s chovanými zvířaty . Selekci chovaných zvířat lze pozorovat v poměrném zastoupení pohlaví a věkukonzumovaných zvířat – preferována byla zejména jehňata stará nejvýše 6-7 měsíců, přičemž zabíjelipřevážně beránky (58% kosterních pozůstatků), jen v menší míře ovečky (11%). Menší zastoupení kostí  jehňat samic proti samcům vypovídá o snaze uchovat samice pro další chov.  Další selekce jistěprobíhala i podle chování drženého zvířete, kdy pro chov musely být cíleně vybírány méně agresivníkusy.Podle rozboru kosterních pozůstatků byly aşıklıhöyücké ovce a kozy ještě stále divoká zvířata  a to jak pomorfologické stránce, tak i co se týče chování. Selekce chovaných kusů však byla prvním krokem k domestikaci. Z nálezů nelze přesněstanovit, jakým způsobem byla zvířata pasena – zda byla vyháněna na pastvu, či zda byla držena v ohradách. Autoři nejnovější studiepředpokládají ustájení mezi domy , tuto domněnku dokládají právě přítomností hnoje na sídlišti či na hnojištích v jeho těsné blízkosti. Analýzou mikrozbytků v hnoji bylo rovněž dokázáno, že zvířata byla krmena trávou, rákosem a další zelenou stravou.   vydáno Veronika Mikešová   dne 8. Květen 2014 - 11:24 Objevte více! Navštivte www.virtualniarcheologie.cz  ‹›  56%44%Zajímavou otázkou, která vyvstává z posledních závěrů z výzkumu, je proč se místní obyvatelé přestali chovu zvěře  v blízkosti svých domů? Odpovědí může být celá řada, jako nejpravděpodobnější se všakzdá kombinace dvou faktorů: kombinace usedlého způsobu života a zemědělství  . Oblast v okolí řekyMelendiz byla vhodná pro postupnou kultivaci zemědělských plodin – v Aşıklı Höyüku máme dokladykultivace obilnin a luštěnin spolu s doklady lovu divoké zvěře. Lovci se museli vzdalovat od svých sídlišť,aby měli šanci ulovit potravu. Snad právě spojení zemědělství a počátků usedlého způsobu života vedloke snaze přiblížit lovenou zvěř k sídlišti. Divoké ovce a kozy mohly být řešením, jelikož šlo o stádnízvířata, která se vyskytovala v okolní krajině. Přechod k zemědělství a chovu dobytka je tedy snahou olidskou adaptaci na prostředí, které mu poskytovalo bohatou surovinovou základnu pro jeho další rozvoj. Rozvoj pastevectví a útlum lovu s sebou neslo i hlubší změny ve společnosti a specializaci dělby práce. Podle nálezů z AşıklıHöyüku je patrné, že přechod od lovu k domestikaci hospodářských zvířat trval jen několik málo století. Autor textu: Ľubomír Novák(Národní muzeum)Více informací lze nalézt na následujících stránkách: A forager–herder trade-off, from broad-spectrum hunting to sheep management at Aşıklı Höyük, Turkey (mirror)Scientists Uncover Evidence of Change from Hunting to Herding at Early Neolithic SettlementMound excavation reveals transition from hunting to herding in Neolithic settlementHunters to Herders: Ancient Civilization Made Rapid SwitchHow Sheep Became LivestockK tématu:DNA shows sheep split from goats four million years ago
Related Search
We Need Your Support
Thank you for visiting our website and your interest in our free products and services. We are nonprofit website to share and download documents. To the running of this website, we need your help to support us.

Thanks to everyone for your continued support.

No, Thanks